Jsem máma dvou dětí. Mám ráda módu. Vždycky jsem měla. 

Všechny potisky na textil a grafiku dělám tak, jako bych je dělala pro moji rodinu - s láskou a když vidím, jak se potisk líbí, je to pro mne největší odměna.

Nevěděla jsem o grafice vůbec nic. Nevěděla jsem, kde si vybrat,  kam se obrátit, jak to vlastně funguje, když chci mít fotku nebo nápis na tričku.

Svoji první objednávku na potisk trička  s fotkou a podložku pod myš s fotkou a textem jsem objednala  v Praze, kde jsem pracovala.

Ještě předtím, než jsem objevila svět potisků jsem dostala magický hrneček od mojí sestry až z Anglie -- mám ho dodnes. Potisk zůstal, ucho se rozbilo.

A co je krásné, že jsem k mým nějakým narozeninám dostala bílé tričko s potiskem, kde jsem já a můj syn - tričko mám dodnes, a to z CopyCentra, které se později stalo naším CopyCentrem.

Když jsem po mateřské nastoupila do našeho CopyCentra, tak jsem si říkala, že to bude v pohodě. Tisknout na kopírce jsem uměla z minulé práce, to ostatní se naučím. 

Haha.

To jsem se spetla!

Nic nebylo podle mých přestav. Neuměla jsem nic.

Za týden jsem se toho musela naučit tolik, co za měsíc. Když jsem večer klimbla u televize, tak jsem se vzbudila hrůzou, že musím zažehlovat trička.

Bylo to náročné. Ale bavilo mne to.

Je jasné, že jsem toho hodně zkazila.

• Proč mají ty lidi na hrnečku mají tak zelené obličeje?
• Pro mi nejde ten potisk na tričku sloupnout?
• Proč se mi zase zasekl ten papír v kopírce a nejde nic dělat, než vypnout celý stroj a čekat, až se restartuje?
• Proč se to stane ve chvíli, kdy mám v obchodě frontu?
• Proč mi vazač žere ten papír?
• Proč se mi to neproděrovalo?
• Kde se zadává oboustranný tisk?
• Proč se mi to nepřizpůsobilo tisku?

Vlastně jsem chodila do práce a vůbec netušila, jaké nástrahy na mne čekají a co všechno budu muset za pochodu řešit.

Nyní už mám všechno pod kontrolou, moje období zaučování pokus omyl skončilo a otevřel se mi svět nádherného tvoření a potisků.